Hřebenovka se psem
Hřebenovku Českým Švýcarskem můžeš projít s partou přátel, s rodinou nebo s partnerkou či partnerem, můžeš si ji dát jako přechodový rituál s dospívajícím dítětem, vyrazit na ni s rodičem, se kterým se potřebuješ ponořit do témat, na něž není v běžném životě čas, můžeš ji jít i sám/sama, pobýt v tichu lesa a nahlížet bez vyrušení do vlastního nitra...
Nebo taky jednoho dne ráno můžeš prostě zapískat na Freddyho, Punťu, Astu nebo Ťapinu, sundat z věšáku vodítko, vzít cestovní misku na vodu, sbalit granule a pamlsky a vydat se na Hřebenovku se psem.
Už několikrát jsme při povídání o Hřebenovce poukázali na skutečnost, že se jedná o dálkovou trasu uprostřed Evropy, což znamená mnoho věcí, ale mimo jiné také to, že se cestou nemusíš bát žádných nebezpečných zvířat, neohrožuje tě nečekané extrémní počasí, ozbrojené gangy, nevyzpytatelní domorodci ani bloudění v pustině.
Místo divokých šelem narazíš tak maximálně na zatoulanou kočičku, ale spíš se ti podaří vyrušit na pastvě srnky a jeleny. Místo chřestýše nebo černé vdovy ti do spacáku vleze beruška nebo mravenec a místo loupežníků nebo peněz chtivých únosců cestou maximálně potkáš nevrlé chalupáře nebo frustrované houbaře. Uragán ani tornádo se konat nebude, zdejší vítr se v krajině vyskytuje spíš v podobě příjemného vánku, který tě pohladí po tváři, když vykoukneš z lesa na louku nebo na vyhlídku.
Nehrozí tedy, že by ses dostal/a do situací, ve kterých by ses kromě sebe nedokázal/a postarat ještě o čtyřnohého tvora. Pokud správně odhadneš počasí mírného pásma a vybavíš sebe i psa vším potřebným, užijete si to spolu bez větších obtíží.
Samozřejmě je nutné myslet na to, že se čtyřma nohama a bez rukou se nedá například vylézt po žebříku. A protože Hřebenovka je trasa velmi rozmanitá, prochází právě i několika těžšími úseky se žebříky, po kterých se leze na vyhlídky. Je tedy dobré mrknout na mapu a naplánovat, kudy půjdeš, abys nemusel/a řešit, co s pejskem a případně se kvůli překážkám vracet.
Zaměř se zejména na ty úseky Hřebenovky, kde jsou skalní města. No, to je vlastně skoro všude:). Tak to pojďme trochu specifikovat.
Hned v úvodu treku, směrem od Petrovic, budeš procházet oblastí skalních měst v Tisé, v Rájci a v Ostrově. Tady je pískovcových věží habaděj, ale stezka vede hlavně mezi nimi, takže žádný strach, v Tisé na vyhlídky opatrně a úsekům, kde se jde na skály, se buď vyhnout nebo dát psa na vodítko či, pokud je pejsek menší, ho vzít do náruče či opatrně do batohu - je tu pár stezek se schody či nutností pomoci si nahoru i rukama.
Důležité je také vědět, že štěňata mohou mít zhruba do půl roku života ještě ve vývinu páteř, které může v tomto období uškodit i pouhá chůze do/ze schodů. Mysli tedy i na to, abys po psím mrněti nechtěl/a něco, co pro něj ještě není vhodné a poraď se třeba se svým zvěrolékařem/zvěrolékařkou.
Cestou na Děčínský Sněžník doporučujeme dát psa na vodítko v oblasti kolem Drážďanské vyhlídky, ne že by tu bylo něco krkolomného, ale budete vysoko, a přestože pes není sebevražedné stvoření a má dobré instinkty, je důležité si uvědomit, že pokud se běžně spíš povaluje doma na gauči, může jej náhlý sráz na skalnaté vyhlídce překvapit.
Opatrně také kolem Koňské hlavy, kde se budeš proplétat dolů po hraně a mezi balvany, není tu sice nic, co by čtyřnohý chundeláč nezvládl, ale úsek je prostě užší a malinko krkolomnější. Za odměnu pak můžeš udělat odbočku k Vlčímu jezeru, které bude psisko náramně bavit – jezero je poměrně mělké a v létě se tu dá svlažit a udělat pěkná psí i lidská pauzička.
To je další věc, na kterou je na treku se psem potřeba myslet. Pes jede na doraz, v lese je pro něj tolik vzrušení, tolik stop a pachů, že je pro něj těžké se zastavit nebo zpomalit, když pocítí únavu. Dělej tedy často pauzy, kdy se oba natáhnete (pro psisko je dobré mít s sebou třeba oblíbenou deku, která mu chvilkové spočinutí usnadní), napijete a sníte něco, co vám oběma dodá energii.
Hřebenovka potom prochází částí u Děčína a Děčínem, a tady určitě platí, že opatrnosti není nazbyt. Pro psa je totiž městské prostředí často nebezpečnější než divoká příroda. Jezdí tu auta, je tu mnohem větší šance potkat další pejskaře a je potřeba mít se na pozoru před těmi, kdo své miláčky nemají tak dobře vycvičené a prokouknuté, jako ty.
Ze zkušenosti asi víš, že pokud se se psem blížíš k jinému pejskaři, kterého neznáš, sluší se vlastního psa dát na vodítko. Pokud je druhý pejskař také slušný, dá psa na vodítko i on. Pokud ne, tak přejeme hodně štěstí, rozvahy a pevné nervy.
Tím se otevírá další téma. Na dálkový trek s sebou asi nepotáhneš dovádivé štěně, které ještě neposlouchá tvoje příkazy. A stejně tak s sebou asi nevezmeš ostrého hlídače, který je zvyklý být u domu na řetězu. Nikdy ale nevíš, jak to mají ostatní, pokud tedy procházíš vesnicí nebo chatovou osadou, cvakni psa raději opravdu na vodítko, místní lidé jsou často zvyklí psi pustit proběhnout, místní pes se tu cítí ve svém rajónu a může se vůči cizímu psovi chovat nepředvídatelně.
Na cestu s sebou rozhodně přibal také očkovací průkaz, pokud by se stalo, že by se tvůj pes i přes všechna opatření dostal do křížku s jinou domácí šelmou a bylo by potřeba řešit nějaký ten rafanec do kožichu. Měj s sebou i základní lékárničku a něco, čím se dají vyčistit a zajistit rány, než se z přírody dostaneš k nejbližšímu zvěro/lékaři.
Po Děčíně rozhodně s vodítkem, centrum, kterým budeš procházet, je plné aut. A pokud hodláš využít hromadnou dopravu, nezapomeň mít s sebou a ve vhodnou chvíli i nasadit náhubek. A také nezapomeň využít dopravu zdarma po Ústeckém kraji s DÚKapkou, pokud přespáváš v některém ze zapojených ubytovacích zařízení alespoň dvě noci.
Když už je řeč o vodítku, pozor, mezi jedno z pravidel pohybu po národním parku podle zákona patří i nutnost mít psa na vodítku, tak na to mysli, jak při výběru vhodného vodítka na trek, tak během cesty.
Jestli se chceš ve městě najíst, ale nechceš se dohadovat ohledně psa uvnitř restaurace, zkus v letní sezóně třeba Kemp Děčín nebo Kocandu, která má venkovní terasu.
Na volno psa vypusť raději až za Kvádrberkem, který je rájem děčínských pejskařů.
Jinak tě čeká celkem poklidný úsek lesem a loukami, až do Hřenska, kde je opět zapotřebí trocha opatrnosti a rozhodně vodítko. Nad Hřenskem pošlapeš opět lesy a navíc stezkami, po kterých nejdou davy, Pravčické se totiž Hřebenovka vyhne. Na Mezné na jídlo do Resortu Mezná, kde se v restauraci budovy A - Na vyhlídce - dá posedět na venkovní terase.
V další části Hřebenovky se přiblížíš skalnímu hradu Šaunštejn. Pokud nepolezeš nahoru na skály, na které se musí po žebřících, a tvoje psisko zvládne lehké železné schody, budete i tady celkem v sejfu. Pokud to nechceš riskovat, odboč z Mezní louky z Hřebenovky na modrou nebo na nepříliš frekventovanou silnici, po které zároveň vede cyklotrasa 8 - Severní, a na Hřebenovku se napoj zase až u Vysoké Lípy.
Tady se zároveň dá udělat prima přestávka v restauraci hotelu Kortus s pěknou venkovní terasou.
Dál vás čekají Jetřichovické vyhlídky, kde se opět vyplatí zvýšená opatrnost a schopnost odříct si šplhání po žebřících a příkrých schodech.
V dalších pasážích Hřebenovky Českým Švýcarskem se s pejskem raději vyhni Kyjovskému údolí a vezmi to u Sýrového potoka po žluté. Potom už tě čeká pozvolná krajina pod Lužickými horami, kde nehrozí skály, žebříky ani schody, a je spíše potřeba hlídat si v parných dnech dostatek stínu.
A na závěr ještě jedna pobídka: poděl se s námi i s ostatními o zážitky z Hřebenovky s psím cestovatelem! Stačí k fotkám a videím na sociálních sítích přidat hashtag #ceskesvycarskosepsem a zapojíš se do rodiny!
Článek vznikl v rámci projektu „Marketingové aktivity na podporu turismu v Českém Švýcarsku“ realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
Komentáře